Naše trable v Maďarsku, aneb tam už nikdy!

Dne 3.10.2008 jsme absolvovali Evroskou výstavu v Budapešti. K výstavišti jsme dorazili v pátek už ve 4 hodiny ráno, měli jsme tedy dostatek času najít si vhodné místo na parkování i na odpočinek před náročným dnem. Již okolo šesté hodiny však byla silnice u výstaviště ucpaná, organizátoři absolutně nezvládli dopravu, parkoviště otvírali postupně a pomalu, nikdo z organizátorů dopravu nekoordinoval, nikdo nepodával žádné informace, nehledě na to, že ochranka u vjezdů do areálu neuměla anglicky ani německy, a ještě byli velmi nepříjemní! Na hlavních křižovatkách byl kolaps a policie se pro jistotu ani neukázala. Výstaviště bylo pěkné, moderní a čisté, to však jen zpočátku, ohledně čistoty a uklízení po pejscích zase pro změnu selhali majitelé pejsků, kteří si po svých pejscích zrovna aktivně neuklízeli. Jinak naprosto nepoučený personál, zkrátka jeden velký zmatek. Jedno však musím uznat, určitě není lehké zorganizaovat tak velkou výstavu. Všechny drobnosti by se daly prominout, ovšem dopravní kolaps byl problém s velkým "P."

 Přihlášeno bylo celkem 108 chrtíků, což je velký počet. Všichni chrtíci patřili k Evropské špičce a jednalo se vskutku o nádherné pejsky a fenky. Z čeho jsme však byli zklamaní, byl fakt, že se na výstavu dostavilo velký počet chovatelů, kteří měli mnohdy i více než 5 psů či fen, ale velmi málo  lidí, kteří přijeli vystavit svého mazlíčka, tedy majitelů, kteří například nemají žádnou chovnou stanici.

Po zpoždění, které činilo cca 45 minut se začalo s posuzováním, posuzovala česká rozhodčí paní Ubrová. Náš Kewin nastoupil poprvé ve třídě mladých, a to dva dny po dosažení věku 9 měsíců! Pěkně se předvedl, krásně chodil na vodítku, byl poslušný a v postoji vydržel stát docela dlouho, jako by si uvědomoval, že jde "do tuhého."   Byl ve své třídě nejmladší a přesto se dokázal rovnat evropské špičce, když po krásném předvedení dostal známku výborný a k tomu se umístil na 4. místě.

Odpoledne jsme pak zažili další nepříjemnou zkušenost, kdy jsme museli čekat jeden a půl hodiny u stolu u Maďarského klubu chrtů na registraci! Jejich organizace byla naprosto nezvládnutá, a to jsme teprve nevěděli, co přijde! Poté, co jsme si konečně vystáli řadu, po nás klub opět chtěl zaplatit výstavní poplatek. Po našem důrazném ohrazení a předložení dokladu, že jsme poplatek zaplatili, nám dali obálku. Očekávali jsme, že v ní bude tedy aspoň katalog, podrobné informace o klubové výstavě, či startovní čílo. To jsme se ale krutě zmýlili, protože v obálce byla vstupenka pro jednoho na výstaviště. Po našem dotazu, v kterých místech a v kolik hodin se koná klubová výstava (takové docela podstatné informace), nám bylo řečeno, že se začíná posuzovat v 8:30 v Kincsem parku (areál sousedící s výstavištěm), ale že vchod si musíme najít sami a že přesně neví, kde to tam je!

Značně unaveni po tomto zejména na nervy náročném dni jsme se rozjeli do hotelu, kde jsme měli přespávat. Opět výjezd ze silnic okolo areálu na hlavní tah naprosto nezvládnutý a celkový kolaps. Vzdálenost cca 500 metrů jsme jeli půl hodiny, ale po chvíli se kolona rozjela, takže to tak hrozné nebylo. To však byl teprvem předkrm na následující ráno. Z hotelu jsme vyrazili již v šest hodin (cesta na výstaviště měla trvat cce 45 minut při větší dopravě), jeli jsme tedy se značným předstihem.  Ovšem asi tak 3km před výstavištěm jsme uvízli v zácpě, přičemž auta stála ve všech třech pruzích a hlemýžď byl proti nám dostihový kůň. Hustě pršelo a byla zima. Samozřejmě auta se téměř nehýbala a nervozita prudce stoupala, protože  kolona byla plná vystavovalelů, kteří se potřebovali neprodleně dostat na výstaviště.  Kolem osmé jsem se po vzoru mnoha dalších odhodlala k zoufalému kroku a vyskočila z auta, v jedné ruce psa zabaleného do deky, v druhé ruce tašku a přes rameno kabelku a poklusem "někam" hledat dnešní výstavní areál. Ona klubová výstava se měla konat v tzv. Kincsem parku - dostihové závodiště sousedící s výstavištěm, ale vchod nebyl nikde označen!!! Hlavní vchod do Kincsem parku byl totiž ještě v 8:20 uzavřen a vystavovatelé do areálu pronikali jakousi vedlejší neoznačenou bránou, pouze doufajíc, že jdou správným směrem. Nebyla jsem jediná a dle mého řidiče a pomocníka, kterého jsem zanechala v autě, se k podobnému zoufalému kroku odhodlaly další stovky vystavovatelů, pokud měli tu možnost. Ono totiž běžet někam s italákem v naručí není takový problém, ale hlavně velcí psi museli být úplně špinaví a podobně.  Takoví vystavovatelé afghánů však měli prostě smůlu, v takovém počasí se s takto náročnými psi na údržbu  někam běžet nedá, vlastně dá, ale nemělo by to smysl.... Po zdlouhavém hledání jsem našla to, co asi mělo být výstavními kruhy. Naprosto promočená, zmrzlá a špinavá...  Z pořadatelů však nikde nikdo, žádné informace a pro jistotu žádní pořadatelé. Obrovská kvanta lidí se tísnila v kruzích (ty totiž byly zastřešené), absolutní nedostatek místa, zima, do velké vytápěné haly vás se psem nikdo nepustil.

Pouze jsem zahlédla skupinku italáčků a whippetů, pochopitelně nikdo nic nevěděl, jen čekali, co se bude dít. Až v půl desáté se objevili pořadatelé, k našemu údivu, jen proto, abychom si mohli vystát frontu na číslo a katalog! Opět neschopni podat informace, zejména, kdy a v jakých kruzích se začne posuzovat. K mému údivu po otevření katalogu jsem zjistila, že katalog je opsaný z katalogu evropské výstavy, ačkoliv účast na klubové výstavě byla menší. Náhodou jsem se připletla do chumlu lidí, kde sympatická paní v dobré angličtině vysvětlovala, že pro italáčky prostě není kruh a že tam máme přijít ve dvě hodiny! Že snad budou vědět více! Můj společník dorazil také kolem desáté s tím, že nás nemohl najít a navíc že musel nechat auto zaparkované na improvizovaném parkovišťátku poblíž hlavní odbočky na silnici k výstavišti, cca 1 km od našeho výstavního areálu. Ani jsem se nedivila....brána, kudy jsem pronikla do areálu byla nenápadná a nebylo lehké jí objevit. Tedy upřímně po tomto zážitku jsem nebyla daleko k tomu, jít někoho uškrtit...Ale ono by nebylo ani koho. Tak jsme opět zabalili saky paky a vydali se zpět do auta. Cestou jsem byla v šoku, auta stála kde se dalo, zákaz nezákaz.... Běžně stála na chodníku, na travnatých plochách pod bilboardama i dokonce na ostrůvcích uprostřed křižovatky. Zoufalí řidiči dokonce vytrhali zábrany - kovové sloupky na kraji parků, aby tam nemohla auta parkovat a zaparkovali tam. Ještě v půl dvanácté byla silnice ucpaná auty, které se snažily najít místo na parkování. Pochopitelně přijít do cesty naštvanému řidiči nebyl zrovna dobrý nápad a že jich tam bylo!

Zcela vytočení jsme došli do auta a snažili se  aspoň chvilku odpočinout. Potom jsme se vrátili na původní místo výstavy a tam nám sdělili, že klubová výstava se bude konat v areálu evropské výstavy, takže to znamenalo další stěhování.

V půl třetí se konečně začalo posuzovat. Posuzovala paní Bitte Ahrens z Itálie a musím říct, že v porovnání s paní posuzovatelkou z předchozího dne, věnovala každému italáčkovi více pozornosti.  Všechny si pečlivě prohlédla, u většiny tříd pak vysvětlila plynulou angličtinou, proč se rozhodla konkrétního chrtíka dát na první místo, případně vysvětlila důvod pořadí všech  čtyř chrtíků. Bohužel vzhledem k velkému ruchu v hale (majitélé jiných plemen nebyli schopni uklidnit a okřiknout své hlasitě štěkající psi), nebylo téměř nic slyšet.  Bohužel negativně musím hodnotit to, že někteří vystavovatelé chodili do kruhu bez čísel, proto jsme si ani nemohli pořádně zapisovat výsledky. Ale účast na klubové výstavě byla téměř shodná jako na Evropské, mnoho lidí zůstávalo z předešlého dne.  Náš Kewin ve třídě mladých dostal opět výbornou a tentokrát byl zařazen na druhé místo! Zarazilo nás ale, že ačkoliv si pořadatelé dali záležet, aby dostali zaplaceno, tak vítězové nedostávali ani poháry, medaile, dokonce ani diplomy či stužky. Pouze jsme byli ledabyle odkázáni, že pokud si to chceme nechat zapsat do papírů, tak musíme do kanceláře, kde zapisují výsledky Evropské výstavy. A ta šílená organizace neorganizace je kapitola sama pro sebe. Přitom ostatní kluby měly minimálně pro své vítěze připraveny moc pěkné poháry a jejich organizace taktéž byla mnohem lepší! U nich se alespoň začalo posuzovat s drobným přiměřeným zpožděním.

Smutné bylo také to, že ačkoliv to byla výstava maďarského klubu, tak jsme neviděli žádného chrtíka z Maďarska, všichni chovatelé a vystavovatelé byli z různých zemí, ale ne z Maďarska, přišlo nám to zvláštní a myslíme si své.....

 Znaveni a otráveni tím vším jsme vyřídili zápis do průkazu původu a koukali zmizet. Odjížděli jsme zklamáni a rozčarováni z organizace, avšak u srdíčka nás hřálo, že se Kewin mohl rovnat evropské špičce. Jedno víme určitě, s maďarským klubem již nechceme mít nic do činění, neboť jejich úroveň klubové výstavy byla šílená a v žádném případě se nemůže rovnat klubové výstavě, kterou pořádá Klub chovatelů italských chrtíků v ČR. Po tom všem co jsme tam absolvovali, by spíš měl ještě tento rádoby klub zaplatit nám.

Proto toto berte spíše jako varování před výstavami v Maďarsku. Pro toho, kdo se tam přeci jen rozhodne jet upozorňuji, že před průjezdem Budapeští musí mít v autě plnou nádrž po okraj, musí počítat s tím, že uvízne v koloně a hlavně obrnit se trpělivostí. K výstavišti je nejlepší dorazit v noci, zaparkovat tak, aby Vás nemohl nikdo "zablokovat," protože řidiči opravdu byli nuceni parkovat kde se dalo. Na výstavu vzít všechny dokumenty a hlavně nezapomenout doklad o zaplacení! Hodil by se i překladový slovník, protože domluvit se angličtinou nebo němčinou je velmi obtížné. Nezapomeňte kompletní vybavení pro psa, včetně přikrývek, či oblečků, protože nikdy nevíte, co se bude dít. Taky by se hodil rohypnol, nebo flaška nějakého životabudiče (inspirovala jsem se u vystavovatelů z Ruska, kteří měli vždy po ruce lahvinku vodky). Já ale vím celkem jistě, že tam už nikdy!